Zkvalitňování praxí inovací jejich reflexe

„Na tripartitách jde všem o stejný cíl – zkvalitňovat vzdělání a přípravu učitelů a tím i zlepšovat výslednou kvalitu výuky na školách.“

Anotace

Projekt cílí na rozvoj osobnostních a profesních kompetencí budoucích učitelů 1. st. ZŠ a MŠ prostřednictvím zkvalitněním praxe jejich rozborem se zkušenými učiteli a podporou sebereflexe studenta ve smyslu vnímání sebe sama v profesní roli učitele. 

Dále projekt míří i na rozvoj didaktických kompetencí, na vnímání strategie výuky, či na schopnost rozpoznat projevy pedagogicko-psychologických kompetencí zkušeného učitele. Také vede studenty ke schopnosti reflektovat prostřednictvím dialogu v rámci tripartity svou praxi a  vést sebereflexi.

Základní informace

Hlavní garant: Miluše Vítečková
Pracoviště: Pedagogická fakulta, České Budějovice, Katedra primární a preprimární pedagogiky
Rok uvedení: Akademický rok 2021/2022

Z čeho inovace vychází a proč je to důležité

Projekt (dále popisujeme dobrou praxi jako „projekt” vzhledem k tomu, že šlo o projekt plněný v rámci Otevřené výzvy) paní Vítečkové vyšel ze zjištění, že studenti učitelství pro mateřské školy a prvního stupně základních škol cítí v praxi při svých profesních začátcích velkou nejistotu v roli učitele při řešení složitějších pedagogických situací a mají obavy ze selhání. Tento fakt se stal motivem pro snahu intenzivněji propojit teorii s praxí a tím zkvalitnit přípravu budoucích učitelů na školní realitu. 

Projekt se zaměřuje především na inovaci systému reflexe praxí tak, aby z ní byli studenti schopni vytěžit co nejvíce informací, které si odnesou do svého profesního života. Zavádí systém tzv. tripartit, kdy se u reflexe praxí (sebereflexe praxe) setkává student pedagogiky, učitel z praxe a akademický pracovník. Během nich probíhá rozhovor  nejen nad samotnou praxí, ale reflektovány jsou i prožitky, které si z ní studenti odnášejí.

Průběh a metody

Před samotným vpuštěním studentů do praxe bylo nutné nejprve vybudovat síť  škol, se kterými bude možné na tomto projektu spolupracovat. Miluše Vítečková tedy oslovila ředitele s prosbou, zda by se se svými zaměstnanci mohli na tomto projektu podílet. „Ačkoli domluva nebývá vždy snadná, všem jde ve výsledku o stejný cíl – zkvalitňovat vzdělání a přípravu učitelů a tím i zlepšovat výslednou kvalitu výuky na školách.”, říká paní Vítečková. Podstatným faktorem byl také výběr škol, u kterého se tým nezaměřoval pouze na vyhlášené školy, ale naopak i  školy, které se potýkají s různými úskalími tak, aby se studenti v rámci svých praxí dokázali co nejvíce blížit školní realitě, která je může s nástupem do profesního života potkat.

Dále pak projekt využívá v různých svých částech různé metody. Studenti docházeli v době projektu do škol buď na náslechové, či průběžné praxe, které poté reflektovali v  již zmíněných tripartitách, které jsou jedním ze základních kamenů celého projektu. V rámci nich se studenti setkávali s učitelem z praxe a akademickým pracovníkem a společně reflektovali studentovu praxi a různé pedagogické situace, ve kterých se daný student ocitl během ní. Tyto tripartity se nezaměřují pouze na situace, které studenti sami v rámci plnění praxí prožili, ale využívají k tomu také různé videozáznamy z vyučovacích hodin, které společně sledují, vyhledávají problémové situace, sdílí vlastní názory a hledají řešení, jak by se celá věc mohla řešit jinak.

„Daří se nám tam krásně odkrýt ten posun každého studenta v jeho profesním vývoji. Jedna ze studentek v rámci sebereflexe uvedla, že je se svou hodinou spokojená, že se jí podařilo děti aktivizovat, a že s nimi dobře komunikovala. A ostatní studentky jí říkaly to samé. Ta jedna dokonce řekla: Já jsem tě takhle v životě nezažila, já jsem tě v životě neviděla v hodině mluvit! A ty si tam prostě byla úplně úžasná a krásně si s dětmi komunikovala nahlas.”

Miluše Vítečková

Právě navázaný úzký vztah s učitelem z praxe připravuje budoucí učitele na střet s realitou. Tím že si sdílejí své zážitky a prožitky, si mohou studenti lépe uvědomit, že učitel je „pouze” člověk, který ve svém jednání může chybovat, a který se ve své praxi profesně vyvíjel. Učitelé naopak oceňují zpětnou vazbu na jejich vlastní videonahrávky, které se učí reflektovat.

My jsme studentům na videa natočili sami sebe a oni v rámci reflexe mohli rozebírat nás. Mělo to obrovský ohlas jak u studentů, tak i u paních učitelek, protože mně přišlo, že paní učitelky nedostávají zpětnou vazbu a že jim schází. Když přijde paní ředitelka na hospitaci, snaží se hledat chyby, ale teď přišli studenti a řekli jim, co se jim líbí, co dělají skvěle, v čem je obdivují a pro ty učitelky to bylo nesmírně motivační. Paní učitelky mi zpětně volaly a říkaly, Evo, to bylo nádherný. My jsme si to tak užily.”

Eva Svobodová

Dopad na studenty a rozvíjené kompetence

V rámci takto reflektovaných praxí by si studenti měli rozvíjet nejen osobnostní, ale také profesní kompetence. Měli by umět lépe odhalovat a pojmenovávat problémy v jednotlivých pedagogických situacích se kterými se setkali buď v reálu, nebo které mohli sledovat na tematických videích. Společná reflexe s učitelem z praxe a akademickým pracovníkem klade důraz mimo jiné také na pocity, které studenti během těchto situací prožívají a jejich rozbor a reflexi. Vlivem toho by se u studenta měla rozvíjet schopnost sebereflexe a on sám by si měl pak dokázat lépe představit sám sebe v roli pedagoga.

Přínosem tripartit pro studenty je také prolnutí teorie, kterou získávají v akademickém prostředí, s praxí v reálných hodinách. Tripartity nabízejí pohled nejen akademického pracovníka, ale také zkušeného učitele z praxe, což studentům umožňuje poznatky z „obou světů” lépe propojit do souvislostí,  nahlížet problémy z různých úhlů a získávání jistoty při hledání vlastních řešení ve zcela konkrétních situacích. Zároveň se studenti během reflektování videí učí používat popisný jazyk na místo hodnotícího, což je pro jejich budoucí praxi také zásadní.

Zpětná vazba studentů

Vzhledem k tomu, že projekt má dlouhodobý charakter a nyní je teprve na svém začátku (aktuálně má za sebou první akademický rok), není dostatečné množství relevantních zpětných vazeb, které se ukáží až za několik let. Zpětné vazby na jednotlivé části jsou však pozitivní jak ze strany studentů, tak ze strany učitelů. Jejich společná práce se zdá pro obě strany přínosnou.

„Společné reflexe v tripartitách považuji za skvělou inspiraci. Nejlepší bylo, že jsme mohly vidět i práci učitelek ze školky a vést s nimi rozhovory. Naše sebereflexe, reflexe (ale i jejich) mi moc pomohla v sebejistotě. Vše se tak pěkně propojilo.”

studentka

Projekt kladně hodnotí i vedení škol, protože se skrze něj mohou samy částečně podílet na pregraduální přípravě studentů a navazovat s nimi kontakty.

Zavádění do výuky

V době zavádění tohoto projektu proběhla na pedagogické fakultě JU v Českých Budějovicích také úprava akreditace studijních programů, v rámci které došlo k zavedení praxí již do prvních ročníků učitelského studia a k celkovému zvýšení jejich rozsahu. Realizátoři však neusilovali pouze o navýšení počtu hodin, ale svůj důraz kladli právě především na zdokonalení reflexe těchto praxí. Studenti, kteří v době zavádění nové akreditace vstupovali do nově vzniklých studijních programů, zažili svou praxi v úplně nové podobě.

Náročnou částí v procesu zavedení a realizace tohoto projektu bylo zajištění dostatečných kapacit jednotlivých členů tripartit. Důležité bylo sehnat dostatečné množství učitelů z praxe. Situaci mimo jiné komplikovala také pandemie nemoci covid-19. Právě tato skutečnost ale nakonec uvedla do praxe model večerního online setkávání tripartit, kdy se sice učitelé a akademici se studenty setkávali v rámci svého volného času, ale zároveň na sebe měli dostatek prostoru a mohli se tak reflexím věnovat více do hloubky.

Velkým přínosem však pro fakultu bylo mimo jiné i nastartování poměrně úzké spolupráce a navázání bližšího vztahu nejen s provázejícími učiteli, ale celkově s fakultními školami a jejich vedením a povedlo se tak vytvořit jejich pevnou síť. Aby provázející učitelé, kteří byli součásti tripartit, postupovali při reflexích jednotně, proběhl s nimi workshop u kulatého stolu. Tento workshop či proškolení by do dalších let mělo probíhat s podporou MŠMT.

Udržitelnost a přenositelnost

Takto inovovaný systém má za sebou první ročník studentů (akademický rok 2021-2022), který jím prošel. Na základě kladných zpětných vazeb však realizátoři plánují změny zachovat a aplikovat je v reflexích praxí studentů i nadále. 

Zároveň se do tohoto projektu zapojil i proděkan pro akreditaci a spolupráci s praxí Miroslav Procházka, který se rozhodl tento systém částečně přenést do reflektivní praxe u učitelství pro 2. stupeň základní školy.  V tomto studijním programu studenti nově s praxí začínají také již v prvních rocích studia, ale protože vzhledem k jejich velkému počtu není možné vytvořit tripartitu jednoho studenta, jednoho učitele a jednoho akademika, na asistentské praxe docházejí studenti do škol ve skupinách a učitel z praxe se tak věnuje celé skupině. 

Někteří realizátoři projektu jsou také součástí pracovních skupin, které s ministerstvem školství spolupracují na reformě vysokoškolské přípravy učitelů, která cílí na lepší připravenost učitelů na práci s žáky a podporu jejich učení. Tento projekt by tedy mohl přispět i k systémové změně přípravy budoucích učitelů.

Literatura, materiály pro studenty

Prezentace projektu na závěrečné konferenci 1. ročníku Otevřené výzvy:

Příběh vzdělavatelů

„Myslím si, že projekt pro nás byl obrovsky prospěšný, že jsme vyzkoušely různé věci, na které bychom jinak nepřišly. Kdybychom neměly to popostrčení, tak bychom asi setrvaly v tom, co jsme měly rozjeté, protože jsme si myslely, že jsme hodně dobří, ale myslím si, že tohle je lepší. Je to tím, že se do toho zapojili doopravdy lidi z praxe, takže nám to hrozně moc dalo a věřím tomu, že to dalo i těm učitelkám a že budou s námi raději spolupracovat. Vidí tu účinnost. Vidí to, jak na to ti studenti reagují, a tak jinak.”

Eva Svobodová

Na realizaci se podílejí

Do projektu se zapojila celá katedra primární a preprimární pedagogiky, protože se vzhledem k velkému počtu studentů učitelství pro 1. st. ZŠ a učitelství pro MŠ všichni členové podílejí na  vedení praxí. 

  • Marie Najmonová – garant praxí Učitelství pro 1. stupeň ZŠ
  • Veronika Kadlecová – garant praxí Učitelství pro MŠ
  • Veronika Plachá – psycholog podílející se vedení praxí u obou zmíněných programů
  • Alena Hošpesová, Martina Lietavcová,. Dita Podhrázská, Eva Svobodová, Alena Váchová, Petra Waldaufová – dlouholeté a zároveň současné vedoucí praxí
  • Miroslav Procházka – vedoucí katedry pedagogiky ve vztahu k následné přenositelnosti a modifikaci pro studijní programy zaměřené na učitelství pro 2. st. ZŠ a SŠ.

Inspiroval Vás příspěvek a chcete nám pomoc? Šiřte Atlas dobré praxe a inovací jako inspiraci mezi kolegy a nebo nám dejte tip na předmět, kurz, metodiku či na samotné vzdělavatele.

Za fotky děkujeme Janu Šmídovi.

Příběh zpracovala Simona Kubátová, revize a rozhovor Hana Švábíková.