„Studenti mi říkali, že si mysleli, že se budeme trénovat v tom, jak dělat z dětí dobré lidi. Ale vlastně zjistili, že při tom musejí začít u sebe.“
Anotace
Projekt vychází z předpokladu, že pedagog není pouze tím, kdo předává poznatky a informuje, ale také a především formuje charakter žáků a studentů. Četné studie dokládají, že efektivita výchovně vzdělávacího procesu zásadně souvisí, vedle didaktické zdatnosti pedagoga, s jeho osobností. Implementace předmětu Rozvoj charakteru do vzdělávacího kurikula, jakožto součásti spol. základu, umožní jeho absolvování všem studentům fakulty bez ohledu na zvolenou aprobaci. Studenti tak budou lépe rozumět významu formování charakteru v pedagogickém procesu a rozšíří si získané odborné kompetence o dovednosti intencionálního působení na rozvoj charakteru svých žáků a studentů.
Základní informace
Hlavní garant: Jan Hábl
Pracoviště: Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Katedra pedagogiky a psychologie
Přístup byl zaveden do povinného předmětu v rámci pedagogicko-psychologického základu pro studenty učitelství prvního ročníku bakalářského studia.
Rok zavedení: 2021
Z čeho předmět vychází a proč je to důležité
Předmět vychází z předpokladu, že každý učitel, ať vyučuje jakýkoliv předmět, nevyhnutelně ovlivňuje charakter dětí, které se jeho výuky účastní. Působí na jejich osobnost svojí vlastní osobností a tím, jaký on sám je, ovlivňuje i vztah, který si žáci k danému předmětu během hodin tvoří. V rámci společného pedagogicko-psychologického základu předmět, který by vzdělával učitele v tomto směru, chyběl, což bylo hlavní motivací řešitelského týmu tento projekt realizovat.
“Když mají děti učitele rády, tak mají rády i ten předmět. A čím to je, že ho děti mají rády? Ten učitel je dobrý v charakteru, má nějaké osobnostní znaky, díky kterým na děti působí pozitivně. Pokud je nemá, tak na ně působí také, ale negativně.”
Předmět působí na studenty tak, aby došli nejen k uvědomění, jaké charakterové rysy či konkrétní skutky mohou děti zraňovat či jinak negativně ovlivňovat, ale také, aby přijali za svou myšlenku, že charakter pedagoga je naprosto zásadní a stojí za úsilí jej formovat. Seznamuje budoucí učitele s možnostmi, jak se dá s charakterem pracovat, přináší různé metody, kterými lze formovat či kultivovat charakter nejen u něj samotného, ale i u žáků, se kterými se během své praxe setká.
Průběh a metody
Předmětu se každý akademický rok zúčastní zhruba 350 posluchačů bakalářského studia učitelství. Předmět se skládá z velkých společných přednášek a seminářů, během kterých jsou studenti rozděleni do menších skupin zhruba po 25 lidech, které vede celkem 5 pedagogů. Ti se podíleli na vzniku tohoto předmětu.
Studenti na přednáškách obdrží skripta, ke kterým se poté mohou vracet kdykoli během své praxe, a která shrnují obsah jednotlivých přednášek. Obsahují texty pojednávající nad otázkami jako jsou například proč na charakteru záleží, co je vlastně dobro a dobrý charakter a zda je člověk, kterého učíme, ze své přirozenosti dobrý nebo špatný, a dále se zaměřuje i na metody, jakým způsobem může učitel formovat charakter dítěte.
“Studenti mi říkali, že si mysleli, když jsme jim oznámili čeho se bude předmět týkat, že se budeme trénovat v tom, jak dělat z dětí dobré lidi. Ale vlastně zjistili, že při tom musejí začít u sebe.“
Celý průběh seminářů je veden formou sebereflexe a sebezkušenosti, protože jednou ze základních myšlenek celého kurzu, ke které po čase dochází i sami studenti, je tvrzení, že dobro může učit pouze ten, kdo sám usiluje dobrým být. Jedná se o řízený rozhovor, kdy studenti s vyučujícím rozebírají různé otázky, které se k tématu úzce vážou a propojují je s vlastními životními příběhy. Ve společných hovorech poté většinou dojdou k závěru, že člověk je vlastně bytost rozporuplná a nehotová, nerodí se jako hotově dobrý či hotově zlý, což je výchozí bod celé charakterové výchovy. To, jaká složka se v daném člověku stane tou dominantní, do značné míry ovlivňuje právě vychovatel, který má dětem pomáhat rozvíjet dobrý potenciál a sklony k nedobrým věcem přemáhat.
“Teď to říkám slovy Komenského: Rozvíjet dobré a přemáhat zlé.”
Dopad na studenty a rozvíjené kompetence
Tento předmět přivádí studenty k uvědomění, že jako učitelé budou zásadním způsobem ovlivňovat charaktery stovek žáků, které budou vyučovat, a že velmi záleží na tom, jak se oni sami prezentují, jak se chovají k ostatním, jak se vyjadřují a podobně. Zkrátka že na jejich charakteru opravdu záleží. Svým zaměřením je tento předmět na fakultě poměrně ojedinělým, protože necílí na rozvoj didaktických a metodických znalostí a schopností budoucích učitelů, ale zaměřuje se přímo na jejich osobnost. Sami studenti později v evaluacích uváděli, že se s takovým předmětem a takovým uvědoměním setkávají poprvé po dobu svého studia.
“Pokud by odcházeli a navždycky věděli, že na jejich charakteru záleží, tak to asi splnilo svůj účel.”
Studenti by si z výuky měli odnést, mimo vědomí důležitosti jejich vlastního charakteru, i vědomí toho, co mohou dělat pro to, aby se jejich charakter ubíral tím směrem, kterým by si přáli a dokázali to předávat dál svým žákům. Učí se zde tedy například pracovat s morální chybou. Co mohou dělat v případě, že před dětmi selžou. Jak vyřešit danou situaci tak, aby i přes to, že chybovali, byli dál dětem dobrým příkladem, protože právě tyto okamžiky děti velmi citlivě vnímají a jsou pro jejich osobnosti velice formativní. Ačkoli jeden semestr charakterové výuky pravděpodobně člověka sám o sobě dobrým neučiní, měl by ale tento předmět sloužit jako takový formativní a podněcující prvek, který by budoucí učitele namotivoval se tímto tématem vnitřně zabývat.
Zpětná vazba studentů
Evaluace studentů jsou ve většině pozitivní. Studenti jsou překvapeni přínosem a hloubkou předmětu, ve kterém se také setkali s poměrně jedinečnou a velmi důležitou myšlenkou důležitosti učitelova charakteru.
Ve zpětných vazbách ať už písemných či osobních, které probíhaly v rámci posledního semináře prvního semestru, studenti uváděli, že na seminářích prováděli reflexi sama sebe, což je pro celý proces práce s charakterem velmi žádoucí. Každý, kdo chce nějakým způsobem působit na druhé, musí nejprve přemýšlet o sobě.
Významnou zpětnou vazbou je pro vyučující také závěrečná seminární práce, ve které se studenti zamýšlí nad otázkou „Je lidský charakter formovatelný? Pokud ano, jak?”, a ze kterých je možné snadno vyčíst, co si z hodin budoucí učitelé odnáší.
Zavádění do výuky
S myšlenkou významu charakteru Jan Hábl pracoval během své výuky již v minulosti. Vždy se ale jednalo spíše o jednotlivé zmínky či myšlenky, které zařazoval do svých přednášek, než o větší celek. Důležitost tohoto tématu si však vyžadovala více pozornosti a proto na Univerzitě Hradec Králové začal vznikat předmět, který jej uchopil komplexně. Nejprve se mělo jednat o předmět pro studenty etiky, později ale všem, kdo se na přípravě projektu podíleli, začalo dávat větší smysl, aby se ho zúčastnili všichni budoucí učitelé. Aktuálně se tedy jedná o zavedení předmětu jakožto povinného pro bakalářský stupeň studia učitelství, jako součást pedagogicko-psychologického základu.
Udržitelnost a přenositelnost
Vzhledem k velkému množství pozitivních zpětných vazeb, dobrého ohlasu, kterého se na UHK tomuto kurzu dostalo, a důležitosti tématu, nyní autoři projektu usilují o rozšíření charakterové výchovy i na jiné pedagogické fakulty v České republice.
Zatím tedy proběhly dvě konference v Hradci Králové a v Broumově, na kterých se téma charakteru a jeho důležitosti a možnosti šíření rozebíralo dopodrobna a na které byli zváni mimo jiné i akademici z různých fakult, kteří mají k tomuto tématu blízko. Výsledkem Broumovského setkání bylo společné rozhodnutí o tom, že vznikne platforma, která sdruží všechny, kdo se o toto téma zajímají, a jako jeden celek budou její členové usilovat o systémovou změnu.
Literatura, materiály pro studenty
https://www.jubileecentre.ac.uk/
V rámci Centra rozvoje charakteru (www.cerc.cz) vznikla také za podpory Královéhradeckého kraje učebnice zaměřená na lidský charakter, která je určena studentům středních škol. Jedná se o poměrně ojedinělou publikaci tohoto druhu v České republice. Žáci při práci s učebnicí prochází souvislým příběhem, kdy hlavní hrdina v každé kapitole zažívá nějaké dobrodružství, které reprezentuje vždy jednu z ctností či charakterových rysů. Celá učebnice je velmi interaktivní a každou kapitolu uvádí krátké video, které slouží jako podklad k diskuzi. Videa je možné shlédnout na webu Centra rozvoje charakteru nebo na TOMTO odkaze.
Prezentace projektu na závěrečné konferenci 1. ročníku Otevřené výzvy:
Příběh vzdělavatelů
„Vím, že tohle je běh na dlouhou trať. Budu to dělat po celý zbytek své kariéry, svého života, pravděpodobně. A jestli se podaří, aby se takovýhle předmět učil standardně na všech pedagogických fakultách v České republice, tak mohu v klidu ulehnout do hrobu u svých otců a budu vědět, že se něco malinkého podařilo. Vy víte, co všechno je v našem systému inovovat, tohle je jenom jeden střípek z toho všeho, co je potřeba dělat. Tak to vnímám jako svůj úkol v tom něco udělat.“
Na realizaci se podílejí
Pavel Vacek
Irena Loudová
Boris Váňa
Michal Klapal
Vladimír Fišera
Alena Horynová
Inspiroval Vás příspěvek a chcete nám pomoc? Šiřte Atlas dobré praxe a inovací jako inspiraci mezi kolegy a nebo nám dejte tip na předmět, kurz, metodiku či na samotné vzdělavatele.
Za fotky moc děkujeme Elišce Kadlecové.
Příběh zpracovala Simona Kubátová, revize Hana Švábíková.
