„Není to jen o odbornosti učitele, ale i o osobnosti a o tom, jak umí pracovat s oběma těmito svými částmi, působit na ty lidi a pomáhat jim rozvíjet se.”
Anotace
Projekt „inovace předmětů zážitková pedagogika“ reaguje na akutní potřebu rozvoje angažovanosti studentů učitelství na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a rozvoj jejich kompetence dále aktivizovat své žáky. Nástrojem k tomu je proměna vzdělávání studentů ve smyslu navýšení a zintenzivnění jejich osobnostní průpravy. Toho je docíleno inovací předmětů zaměřených na zážitkovou pedagogiku do podoby plnohodnotných zážitkových kurzů (tj. vícedenní blokové výuky), který bude ve vyšší míře využívat také principů skupinové dynamiky. Je odlišeno několik jednotlivých kurzů/předmětů dle profesních potřeb studentů.
Základní informace
Hlavní garant: Richard Macků
Pracoviště: Pedagogická fakulta České Budějovice, Katedra pedagogiky
Rok uvedení: Akademický rok 2021/2022
Z čeho přístup vychází a proč je to důležité
Projekt provedený na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích inovuje výuku zážitkové pedagogiky napříč několika učitelskými studijními obory zaměřenými na učitelství pro 1. a 2. stupeň základních škol. Propojuje tak několik původních předmětů, který si volitelně mohou zapsat i studenti jiných oborů, které spadají pod pedagogickou fakultu.
Nové uspořádání těchto předmětů cílí na rozptýlení oborových zaměření studentů tak, aby se učitelé dějepisu cítili spíše jako učitelé a nejen jako historici a učitelé němčiny byli spíše učitelé a ne tlumočníci. Je tady snaha o posílení učitelské identity studentů. Velký potenciál tohoto projektu je i v tom, že se na těchto předmětech potkávají studenti různých aprobací, kteří spolu aktivně předmětem zážitkové pedagogiky prochází, seznamují se, ztrácí anonymitu a následně se potkávají i v osobní rovině. Dochází tak k budování fakultního klimatu, který je sám o sobě důležitým prvkem samotného zavádění nové praxe zážitkové pedagogiky na fakultě.
Další pohnutkou k zavádění nových mechanismů do výuky zážitkové pedagogiky bylo podpořit zvědomění, že studenti učitelství studují celkem 3 obory – 2 odborné předměty a učitelství k tomu. Vzdělavatelé podílející se na realizaci projektu tak usilují o to, aby se v rámci kurzů studenti zaměřili spíše než na své odborné předměty právě na učitelskou část svého studia. Tím budou snáze přijímat identitu učitele, budovat svou profesní osobnost a pak lépe předávat své znalosti svým budoucím žákům.
„Učitel pracuje s lidmi, ovlivňuje děti, mládež, dospělé, i seniory. Působí na člověka jako na celek v průběhu celého života. Není to jen jeho odbornosti, ale i o osobnosti člověka, a o tom, jak umí pracovat s oběma těmito svými částmi, působit na ty lidi a pomáhat jim rozvíjet se.”
Využití výchovných metod založených na reálných prožitkových situacích je vnímáno jako zásadní východisko pro zintenzivnění osobnostní průpravy a rozvoje angažovanosti budoucích učitelů. Vícedenní bloková výuka ve větší míře využívá principy skupinové dynamiky a dokáže studenty lépe připravit na praxi ve školách.
Průběh a metody
V prvním akademickém roce od nových akreditací (2021 – 2022) proběhly již 2 zážitkové kurzy na podzim, 1 zážitkový expediční kurz v únoru a 1 letní kurz.
Po zapsání předmětu a před realizací samotného předmětu (kurzu) dostávají studenti studijní materiál, tematickou pozvánku či nějaký předkurzovní úkol. Na samotném kurzu pak probíhají aktivity na seznámení, vystoupení z komfortní zóny apod. Vše je tematicky zaměřené. Během kurzu jsou metodické programy, které studenty seznamují například se zážitkovou pedagogikou, dramaturgií ve výuce, ukazují Kolbův cyklus a nebo na teorii komfortní zóny či skupinové dynamiky. Součástí každého kurzu je pak i jeho reflexe. Studenti tak mají možnost pochopit, proč měl kurz takový koncept, jaký měl – například někteří studenti pak lépe pochopí, jak funguje dramaturgie či dostanou odpovědi na to, proč byl kurz přeplněný programem tak, jak byl.
Dopad na studenty a rozvíjené kompetence
Realizací těchto kurzů cílí jejich organizátoři především na budování osobnosti učitele u studentů a rozvíjení vztahů spolužáků i napříč obory. Tím se míří na zlepšení klimatu na fakultě. Ačkoli to zpočátku nebylo primárním cílem, realizátoři kurzu v tom vidí velký přínos nejen pro samotné studenty, ale i pro celou fakultu. Studenti se na kurzech učí vystupovat z komfortní zóny a získávají metodické a didaktické zásady do své praxe. Zároveň jsou absolvováním zážitkového kurzu, na který se hlásí dobrovolně, aktivizování do svého dalšího studia a nebo praxe.
Na kurzech se studenti učí přijímat zodpovědnost za vlastní chování a potažmo profesní růst. Na každém kurzu mají účastníci za úkol vypracovat akční plán. Např. na kurzech v minulém akademickém roce šlo o rozvržení svého studijního času vzhledem k vnějším a vnitřním faktorům.
„Dávali jsme jako jeden z cílů stanovit si akční plán z nějaké oblasti seberozvoje. Studenti tedy odjížděli se sepsanými kroky, které chtějí v nejbližší budoucnosti udělat. Když pak v odstupu 5-6 týdnů po kurzu posíláme zpětnovazebný dotazník a ptáme se, jak se daří plán dodržovat, odpověď, že z 50% mi přijde jako dobrý úspěch.”
Zpětná vazba studentů
I díky zpětné vazbě studentů z předchozích let, kdy zážitková pedagogika ještě neměla tuto podobu, došlo k inovaci průběhu výuky těchto předmětů. „My jsme s kolegyní za zážitkovku dlouho bojovali, snažili jsme se ji budovat, se studenty jsme hodně reflektovali, a často se k nám vracelo, že by bylo super udělat to formou pobytového kurzu.“ vysvětluje Mgr. Laibrt, další z vyučujících předmětu Pedagogika zážitku.
Zážitkové kurzy navštěvují studenti na doporučení svých spolužáků, kteří mají s účastí pozitivní zkušenost. Díky vlastní invenci a zájmu o předmět u studentů jsou zpětné vazby vesměs pozitivní. Nicméně zde realizátoři občas narážejí na limity, jak popisuje Richard Macků. Pokud jsou používány metody, které vznikly a rozvíjely se jako metody pro práci s lidmi na kurzech, kteří se sami chtějí rozvíjet a pracovat na sobě, tak to pak nefunguje u lidí, kteří na sobě pracovat nechtějí a i tací se předmětů účastní. Někteří studenti si raději zapíší předmět, kde je povinnost vyjet někam na tři dny než předmět, kam musí chodit celý semestr.
,,Na druhou stranu podobnou předimenzovanost vidim i v práci samotných učitelů a říkám si, že ta praxe učitele taky není jenom sluníčko. Často jsou učitelé také pod tlakem, přetěžování, ředitel jim naplánuje suplování, a taky se člověk nezastaví a nemá čas posedět. Takže z tohoto pohledu to beru jako nabídku vyzkoušet si, prožít, zažít věci, vykročit na 3 dny z komfortní zóny, přijít domů a říct si: ,,To byl mazec, něco to dalo, něco vzalo, něco jsem viděl.”
Podle další zpětné vazby se často opakuje, že účastníci cítí určitou předimenzovanost programu. Ve smyslu, že není volný čas na to si jen tak sednout, zazpívat, odpočinout. Nicméně realizátoři to odůvodňují tím, že na kurzu, který trvá 2,5 dne není zkrátka na takové věci prostor.
Právě to vystoupení z komfortní zóny se snaží pak instruktoři s účastníky kurzů reflektovat, aby došlo k pochopení toho, jak a proč byl kurz postaven. Zároveň i v teoreticko-metodické části předmětu se účastníci v rámci dramaturgie k těmto tématům dostávají a doufají, že aspoň někteří z těch studentů dojdou k pochopení, proč to takhle je.
,,Na závěrečné reflexi každého kurzu říkám, že žiju od kurzu ke kurzu, že je to pro mě nějaká meta nebo vzpruha zároveň. Každý kurz nás nějak nakopává (někdy podkopává)… Když pak přijde student u státnic, donese nějakou drobnost se slovy: „Díky, ty Tvé kurzy, byly to nejdůležitější na celém studiu.“ nebo na jedné expedici studentka řekla: ,,Já jsem teď dokázala nejvíc ve svém životě.“ , tak to je pro mě zadostiučinění, že to má smysl dělat. Sám o tom mohu být přesvědčený jak chci, ale tohle je bezprostřední zpětná vazba studentů, že to funguje.”
Zavádění do výuky
Inovace vychází z reformace výuky zážitkové pedagogicky na pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Nejedná se o úpravu jednoho předmětu, ale díky nové akreditaci bylo upraveno několik předmětů v jednotlivých oborech učitelství pro 1. a 2. stupeň. V rámci zapojení se do programu Otevřená výzva, který se podílel na financování aplikovaných změn, bylo nutné si vyžádat schválení kolegiem děkana. Proto i ze strany vedení fakulty nebyly kladeny žádné překážky. A tak předměty (kurzy) mohly být realizovány.
Jedním z problémů při zařizování prvních realizací byly především technické otázky jako uskladnění potřebného materiálu a vybavení. Sklad se podařilo získat, ale o daný prostor bylo více zájemců.
Dále pak bylo problémové například omlouvání absencí studentů, když jeli na kurz. Řada akademiků chtěla informovat přímo od realizátorů kurzů. Nestačilo, aby se žáci omlouvali individuálně.
Richard Macků popisuje, že se najednou objevily komplikace s časovou dotací jednotlivých kurzů. Tím, že se časová náročnost kurzů zvýšila, začala jejich organizace klást větší časové nároky na realizátory i na studenty. Problém byl například s výběrem konkrétních dní, během kterých se kurzy mohou konat – v týdnu přijdou studenti o prezenční výuku a o víkendu realizace možná není, protože účastníci jsou studenti prezenční formy studia. Realizátoři kurzů pak museli řešit otázku vlastního uvolnění a finanční kompenzaci času stráveného na kurzu.
,,Dá se to zobecnit, když člověk dělá novoty, nemusí se to všem líbit, takže být připraven a dávat si na to pozor. Zároveň být ochoten dát tomu něco navíc. My jezdíme ve třech, a na 3 dny bychom byli pro fakultu moc finančně nároční. Takže tak trochu i dobrovolničíme. Kurz mají na starosti dva z nás, a ten třetí jede jako dobrovolník, protože nás nechce nechat ve štychu.”
V průběhu řešení projektu se díky finanční podpoře Otevřena a NF Abakus podařilo snížit účastnické poplatky studentů. Alespoň dočasně se tak podařilo zajistit nízkoprahovost těchto výjezdových akcí. V dalších letech sice náklady na ubytování i stravování půjdou za studenty, nicméně ještě několik let bude celkové náklady za kurzy snižovat skutečnost, že se díky projektu podařilo i do budoucna zajistit programový materiál.
Udržitelnost a přenositelnost
V rámci projektu je plánováno promyšlenou koncepci zážitkových kurzů opakovat další akademické roky. Díky finanční podpoře, která byla udělána v rámci programu Otevřená výzva, bylo nakoupeno materiální vybavení, které, a již připravenou koncepcí, bude užíváno i v budoucnu.
Literatura, materiály pro studenty
Video pro představení zážitkové pedagogiky na PF JU:
Video z jednoho ze zimních kurzů:
Prezentace projektu na závěrečné konferenci 1. ročníku Otevřené výzvy:
Příběh vzdělavatelů
Richard Macků má k zážitkové pedagogice vztah už od mládí a dalo by se říct, že ho provází životem. Dětství strávil ve skautském oddíle; každoročně tábořil u lipnických lomů, kde vznikaly legendarní zážitkové programy. Později studoval pedagogiku volného času a zapojil se do vydávání Gymnasionu – časopisu pro zážitkovou pedagogiku.
Velkým „hnacím motorem” pro realizátory změn v předmětech zabývajících se zážitkovou pedagogikou bylo, že když mají vyučovat takový předmět, tak by to měla být opravdu zážitková pedagogika a ne teoretický předmět, který se učí v aule.
Když viděli program Otevřená výzva, který cílil na inovaci výuky budoucích učitelů na pedagogických fakultách, věděli, že zapojení se, jim smysl dává. Otevřelo to příležitost k vlastní tvůrčí práci, aktivizaci budoucích učitelů a skrze ně i aktivizaci samotných žáků.
Na realizaci se podílejí
- Martina Blažková
- Lukáš Laibrt
Inspiroval Vás příspěvek a chcete nám pomoc? Šiřte Atlas dobré praxe a inovací jako inspiraci mezi kolegy a nebo nám dejte tip na předmět, kurz, metodiku či na samotné vzdělavatele.
Za fotky děkujeme Janu Šmídovi.
Příběh zpracoval Jan Chmelař, revize a rozhovor Hana Švábíková.
