Učíme (se) v kruhu

„Kdyby se lidi navzájem poslouchali a věnovali si pozornost, tak by v těch mezilidských vztazích i ve třídě mohlo být mnohem líp.“

Anotace

Studenti se učí využívat nový způsob práce se skupinou založený na nehierarchických formách partnerské komunikace, který vede k aktivnímu naslouchání a upřímnému vyjadřování. Specifická praxe přináší účastníkům inspiraci, nové pohledy, zkušenosti, porozumění, přispívající k řešení konfliktů, či ke skupinovému rozhodování. 

Základní informace

Hlavní garant: Martina Kurowski
Pracoviště: Pedagogická fakulta, Brno, Katedra sociální pedagogiky
Metoda byla zavedena v rámci povinně volitelného předmětu v prvním ročníku bakalářského studia a je dostupná všem studentům pedagogické fakulty.
Rok uvedení: 2022

Z čeho přístup vychází a proč je to důležité

Metoda poradních kruhů je založena na sdílení prožitých příběhů, kdy si členové kruhu sdělují co prožili, bez toho aniž by někoho soudili a někdo jiný soudil je samotné. Jedná se o praxi, která se historicky objevovala v mnohých kulturách u našich předků, kdy členové kmene či jiné skupiny seděli v kruhu, ve kterém diskutovali a činili různá rozhodnutí. 

Jedná se o velmi dobře využitelný jednoduchý nástroj, který mohou učitelé a jiní pedagogičtí pracovníci využívat i bez toho, aniž by se účastnili časově i finančně náročných speciálních výcviků či supervizí. Specifický je svou kulturní nezatížeností, protože do kruhu každý přináší svůj pohled na svět a jeho vlastní perspektivu, kterou nikdo další nevyvrací ani nepodporuje. Ostatní členové kruhu nabízejí mluvčímu prostor, kde může být slyšen bez toho, aby byl někým dalším souzen.

Díky tomu poté učitelé dokáží poměrně snadno tvořit bezpečné prostředí ve školních kolektivech. Ve schopnosti facilitace poradních kruhů se nejlépe zdokonalují jejich realizací a účastí v nich, kdy vlastní praxí zjišťují, jak kruh dobře vést ke vzájemnému sdílení a stávají se tak citivějšími v roli facilitátora kruhu. V rámci tohoto projektu se studenti zúčastní několika kruhů a každý z nich si vyzkouší alespoň jeden kruh vést. 

Councilová praxe se dá velmi dobře využít i u předávání různých výukových obsahů ve vyučovacích hodinách, kdy s osobními prožitky spojujeme probíranou látku. Poradní kruh může zasednout a jeho členové mohou sdílet osobní příběhy na příklad o zraněné a nenaplněné lásce, skrze které pak vyučující uvede do hodin téma romantismu v literatuře. Žáci poté snáze pochopí mentalitu básníků a spisovatelů, kteří v této době působili, protože si celé téma propojí s nějakým osobním známým pocitem. 

Průběh a metody

V předmětu Učíme se v kruhu probíhá výuka jednou za 2 týdny ve čtyřhodinových blocích. Celkem se tedy jedná přibližně o  5 setkání (tj. 20 vyučovacích hodin), přičemž na každém z nich proběhne jeden poradní kruh a každý student musí pro získání zápočtu alespoň jeden poradní kruh sám zrealizovat a facilitovat. V hodinách na tomto předmětu je klíčové aktivní zapojení studentů, kteří prakticky přebírají odpovědnost za to, jak bude výuka v seminářích probíhat. 

Na počátku semestru jsou studující seznámeni s jednoduchým teoretickým základem poradních kruhů, ke kterému se studenti na každém setkání vrací a snaží se je nahlížet z různých pohledů, v různých kontextech a situacích tak, aby si pod jednotlivými body dokázal každý jasně představit, co znamenají. Toto vnímání významu základních principů je sice na první pohled jasné, ale na základě osobních prožitků si je každý zvnitřňuje a v sobě uchopuje tak trochu po svém. Na počátku každý pravděpodobně ví, co znamená, že ostatní nehodnotíme, ale k hlubokému přijetí toho pravidla dojde u každého v různých situacích, kdy si například uvědomí, že má tendenci si začít vytvářet na danou osobu či na to co říká nějaký konkrétní názor. Teoretický základ také není nijak rozsáhlý, aby se poté studentům v praxi snadno vysvětloval žákům a ti si dokázali představit, co mohou od kruhu očekávat. 

Zároveň jsou do hodin zváni učitelé, kteří ve svých hodinách s dětmi councily pravidelně využívají a mohou studentům předat své zkušenosti a zpětnou vazbu. 

Dopad na studenty a rozvíjené kompetence

Tento předmět by měl studentům představit nový komunikační prostředek, který mohou využít ve svých budoucích třídách. V ideálním případě by se po jeho absolvování měli studenti cítit motivovaní a dostatečně připravení poradní kruh na určité téma zrealizovat s jinou, než seminární skupinou, nebo do praxe uvádět alespoň některé prvky této metody. 

“Kdyby tedy odešli že jsme v nich zaseli semínko zvědavosti, buď v tom dál pokračovat třeba v průběhu studia, nebo to prostě vyzkoušet a dál se tomu věnovat po vlastní ose. Třeba by pak jednou v každé škole mohli mít děti s poradním kruhem alespoň nějakou zkušenost. Ale to je hudba budoucnosti.”

Během výuky studenti zároveň objevují, jak se dá pracovat s tichem, což je do učitelské praxe také velmi důležitá dovednost. V poradních kruzích není ticho něco, čemu by se skupina měla vyhýbat. Studenti se tak učí překonat nekomfort ticha a naopak jej využít jako prostor pro ty, co jej potřebují. Učí se nechat ostatní produktivně přemýšlet. Nežádají odpovědi na své otázky hned, jak se tomu v učitelské praxi často děje. Zjišťují, že ticho je v pořádku.  

Metoda poradních kruhů také učí všechny, kdo se jich účastní, aktivnímu naslouchání, kdy nevnímáme pouze to, že ostatní lidé něco říkají, ale zaměřujeme se na hloubku, která je za těmi slovy. Věnujeme veškerou svou pozornost pouze tomu, kdo mluví, nepřemýšlíme nad tím, co musíme udělat za hodinu či dvě. Tato dovednost je u učitele velmi žádoucí a může mu pomoci nastavit ve třídě bezpečné prostředí, ve kterém se všichni budou cítit dobře. 

“To je možná moje trochu ideální a naivní představa, ale já si dokážu představit, že kdyby se lidi navzájem poslouchali a věnovali si tu náležitou pozornost, tak by v těch mezilidských vztazích mohlo být mnohem líp. Ale nějak se to teď vytrácí, no.”

Zpětná vazba studentů

Zpětné vazby od studentů jsou velmi pozitivní. Zdá se, že jsou opravdu nadšení a předmět jako takový jim dává smysl. Není neobvyklé, že se v hodinách objevují silné emoce, slzy, dojetí, radost a je to občas opravdu velmi silné, ale hodně zajímavé. 

Ve zpětných vazbách několikrát zaznělo, že studenti litovali, že předmět neprobíhá delši dobu či v dalším semestru. Ocenili také to, že se poznali se skupinou, se kterou se předtím vůbec neznali, protože se tam na základě toho povinně-volitelného předmětu dostali studenti z několika různých oborů. Vzájemným sdílením zjistili, že jsou na stejné vlně i s lidmi z úplně jiných učitelských oborů, že prožívají podobné věci a narážejí na podobné problémy, či mají s různými tématy, kterým se v kruzích věnujeme, podobné zkušenosti. Tak nějak společně tam skrze sdílení příběhů dochází  k tomu, že všichni jsou lidi, že chybují, a že každý jde po své cestě, která pro nikoho není vždy snadná.

Zavádění do výuky

Pilotní ročník tohoto předmětu proběhl díky Otevřené výzvě, kdy jím byl nahrazen jiný předmět, na který se dlouhodobě hlásilo malé množství studentů.  Protože garanti obdrželi množství dobrých zpětných vazeb, předmět bude zařazen do výuky i v následujících semestrech.

Udržitelnost a přenositelnost

Na podzim příštího akademického roku se bude tedy otevírat víkendový kurz, který bude nabízený všem studentům pedagogické fakulty tak, aby se podařilo tuto metodu u budoucích pedagogů co nejvíce prosadit a tím přivést myšlenku councilové praxe do škol nejen skrze učitele, ale i jiné pomáhající profese, které se ve školách objevují, a kterým by tato transdisciplinární metoda mohla být v jejich praxi užitečná.

Předmět se podařilo zařadit mezi povinně volitelné bloky, což mu dává větší možnosti, aby pronikl i k lidem, kteří o této praxi ještě nikdy neslyšeli, nebo do ní nejsou tolik motivovaní. Právě to umožní dostat council k lidem, kteří se o něj nikdy nezajímali.

Nyní je tento předmět zařazen do prvního ročníku bakalářského studia a existuje zde tak garance, že jím každý semestr, kdy předmět proběhne, projde asi 40 budoucích učitelů (2 seminární skupiny po cca 20 lidech). 

Literatura, materiály pro studenty

Metodická příručka Poradní kruh jako součást školní praxe ke stažení ZDE.

Babyrádová, H. (2002). Rituál, umění a výchova. Masarykova univerzita.
Dewey, J. (1993). How we think: A restatement of the relation of reflective thinking to the educative process. Henry Regnery.
Dittingerová, E. (2016). Cesta k poradnímu kruhu. Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku. 10(1), 84-85.
Macy, J., Gahbler, N. (2010). Pass it on: five stories that can change the world. Parallax Press.
Provisor, J. (2019). Workshop poradních kruhů ve vzdělávání realizovaný na Pedagogické fakultě MU.
Von Lüpke, G. (2009). Poselství šamanů: Rozhovory s léčiteli a medicinmany 21. století. Práh.
Zimmerman, J., Coyleová, V. (2016). Cesta poradního kruhu: umění otevřené komunikace. DgarmaGaia.

Prezentace projektu na závěrečné konferenci 1. ročníku Otevřené výzvy:

Příběh vzdělavatelů

“Mě baví to potkávání se s těmi lidmi.  To, co se můžou naučit ti studenti nebo ti žáčci, tak to samé platí pro mě. Zároveň to pro mne klade i nové otázky a výzvy. Baví mě i svou vlastní výuku pořád nějakým způsobem inovovat v kontextu toho, co se dozvídám a co mi život přináší.

Celé je to zásluha komunity kolem poradních kruhů nejen v ČR, ale i celosvětově. Je to taková komunita inspirujících vzorů, kteří nám to pomáhají do praxe implementovat a já jsem jenom takový uzel, který to síťuje a posílá dál.”

Na realizaci se podílejí

Významný podíl na předmětu má facilitátorka poradních kruhů Eva Dittingerová. Profesní přípravě učitelů se soustavně věnuje od roku 2009, mj. jako externí vyučující dramatické výchovy pro budoucí učitele na FF MU a lektorka kurzů dramatické výchovy pro pedagogy. Absolvovala 80 hodinový výcvik v nenásilné komunikaci a dvouletý vzdělávací kurz Kreativní pedagogika – pedagogická kondice. Od roku 2014 facilituje poradní kruhy a v rámci workshopů představuje tento způsob práce dalším zájemcům.

Inspiroval Vás příspěvek a chcete nám pomoc? Šiřte Atlas dobré praxe a inovací jako inspiraci mezi kolegy a nebo nám dejte tip na předmět, kurz, metodiku či na samotné vzdělavatele.

Za fotky moc děkujeme Irene Matusevich.

Příběh zpracovala Simona Kubátová, rozhovor vedla Hana Švábíková.